Můj život v Malawi
Jmenuji se Iva, jsem rodačka z Poteče u Valašských Klobouk, je mi 36 let a mým domovem je již 14 let Malawi. Miluji Malawi a svou rodinu. Nynější situace pro nás není bohužel příznivá, protože jsme s dětmi zpátky v Čechách a můj muž je stále v Malawi. Těším se na chvíli, až zas budeme všichni spolu.
A jak to celé začalo?
Fííha to už je teda hodně dávno. Po střední škole jsem se rozhodla jít pracovat do Londýna jako au-pair (miluji děti a proto jich máme 4 😉). V Londýně jsem toho vyzkoušela víc, například práci v rychlém občerstvení a různých restauracích.
V Londýně jsem se také seznámila s mým mužem Arthurem, který tam žil už přes 10 let. Studoval tam vysokou školu a seznámili jsme se tak, že za mnou chodil každý den do pizzerie, kde jsem pracovala. Naše seznámení bylo úsměvné, chodil za mnou tak dlouho, až ze mě dostal mé telefonní číslo. A od té doby jsme spolu. Je to už 14 let.
V Londýně jsme spolu byli další dva roky a pak jsme se přestěhovali do Malawi, jeho rodné země. Měli jsme vizi společného podnikání a já byla tak zamilovaná, že jsem ani neměla čas přemýšlet o tom, jak to vše bude a co bude.
O Malawi jsem nevěděla vůbec nic
O Malawi a jeho politické situaci jsem neměla ani páru a dodnes si ze mě dělá Arthur srandu, jak jsem se divila tomu, když jsme si kupovali televizi. Nechápala jsem, proč si ji kupujeme, myslela jsem si totiž, že v Malawi není elektřina. Chápu, že lidé mají zkreslené informaci o Afrických zemích, já je měla koneckonců také.
Bohužel v Africe chybí taková ta klasická střední třída. Buď jste „bohatí“ a můžete tu žít evropským stylem života nebo jste fakt chudí.
Já jsem byla moc vděčná, že díky našemu podnikání jsme si mohli žít dobře. I když některé situace jsou fakt náročné. Není tu žádný sociální systém, každý jede sám na sebe. Není tu vzdělání zdarma, zdravotní pojištění, důchody nebo třeba podpora v nezaměstnanosti, takže pokud chcete udržet děti na škole, stojí vás to fakt hodně peněz (jedno dítě vychází v přepočtu na české koruny 50 000 Kč/měsíc). Kdyby nebylo školného, tak bych klidně měla děti i víc.
A jak tu žijeme?
Naše rodina žije v Malawi jako normální malawijská rodina, živíme se podnikáním. Děláme všechno možné, zabýváme se autoopravou, prodáváme náhradní díly, děláme i do stavebnictví, což nám pokryje základní rodinný rozpočet. A já kromě toho začala i výrobu marmelád, podle českých receptů, ale s místním ovocem jako je třeba papája, ananas, guáva nebo granadila.
V Česku po čtrnácti letech
Nyní jsme v Česku poprvé za čtrnáct let. Pro holky je to vlastně poprvé v životě a náležité si to užívají. Mají tu mnohem větší volnost, můžou chodit samy pěšky, jezdit na kole nebo chodit do lesa. To v Malawi nejde, tam musíte jet všude autem.
Babička s dědou holky náležité rozmazlují, holky jsou unešené třeba z oslav narozenin a loni tu zažily poprvé české Vánoce. Narozeninové oslavy, jak to známe z Česka, v Malawi až do nedávna neexistovaly, i když my jsme se je vždycky snažili holkám dělat.
Můj muž, když byl malý, byl rád, když si jeho táta na narozeniny vzpomněl a dal mu třeba láhev Fanty. Teď je to ale zase druhý extrém, kde bohatší malawijci pořádají obrovské narozeninové párty třeba o sto lidech.
V Česku mají děti opravdu všechno, o čem se jim může snít. Je skvělé vidět, jak Mayamiko po deseti měsících mluví skoro plynule česky, my doma hlavně mluvili anglicky, a holky uměly česky jen trochu, i já občas zapomínám Česká slova.
Malawi je opravdu úžasná země, nikdy bych nečekala, že si ji tak zamiluju
Malawi má nádhernou přírodu, ve které trávíme hodně času. Přesto, že jsme si nemohli dovolit všechny vymoženosti, které jsou běžné v Evropě, že občas nebyla elektřina nebo voda, jsem ráda, že tu dcery strávily dětství. Já vždycky kladla důraz na zážitky než na věci, raději holky vezmu ven, aby něco zažily, než aby měly pokoj plný hraček se kterými si nehrají.
Jsem ráda, že i z Česka mohu pomáhat tam, kde je to potřeba a být tak s Malawi stále propojená
Kdo mě zná tak ví že nejsem nějak nadšená z charit které přijedou do Malawi ,,rozdají pár věcí a odjedou s pocitem, že všechny spasí. A proto mně chytl za srdce projekt, který pomáhá přerušit cyklus chudoby unikátním způsobem. Který pomáhá místním lidem mít práci a podporuje děti ve vzdělání. Nejde jen o jednorázové dary, ale o promyšlený koncept, jak pozvednout místní gramotnost, jak předcházet tomu, že děti rodí děti a celkově jak zvýšit kvalitu opravdu chudých lidí.
Ze srdce děkuji každému, kdo přiloží ruku k dílu.
S pozdravem Iva
Celý příběh najdete také na webu Zuzky, která píše inspirativní články o Africe a cestování.